P2P - sítě určené ke sdílení
V minulé poznámce o IM a o VoIP jsem zmínil, že Skype je postaven na architektuře
P2P. Co to je za architekturu? Na rozdíl od client-server přístupu, který si při kulhající analogii můžeme připodobnit ke kamennému obchodu. Zákazník přijde, okukuje, ptá se, kupuje, reklamuje. Obchodník nabízí, prodává. U P2P může být každý klient také tak trochu serverem. Je to takový bleší trh, každý může kupovat, každý může prodávat. Každý může stahovat, každý by měl i nabízet ke stažení. Výborný článek napsal dnes Igor Jelemenský na
žive.sk.
Supernode u Kazaa a také u Skype je vlastně článkem mezi klienty a centrálním serverem. Supernode počítačem se může stát jakýkoli člen Skype komunity, počítač musí být moderní (žádná šunka, přesnou specifikaci jsem nenašel) a musí mít širokopásmový přístup do internetu. Musí mít též veřejnou IP adresu. Tady by už analogie se zákazníkem, a obchodníkem z prvního odstavce silně kulhaly. Teď mne napadá jen role Kecala v
Prodané nevěstě. Obě rodiny "chrání" svoje děti a Kecal je v pozici prostředníka a přitom nabourává firewally mezi dvěma mladými lidmi, kteří chtějí být spolu a komunikovat. Já říkal, že to bude kulhat.
Kazaa je už několik roků starý systém dobře zvládající výměnu menších souborů (typicky MP3 soubory). Sdílení videa a velkých instalačních balíků je lépe provedené v moderních P2P sítích jako je
eDonkey a hlavně
BitTorrent. Pro internetovou telefonii však Kazaa princip vyhovuje. Problém
pijavic, tedy těch, kteří jen stahují a nic nenabízejí, zde není akutní. U systémů pro výměnu souborů je však leeching, jak se tomuto jevu říká, problém. Vždy je něco za něco. Jestliže něco chci, musím za to něco nabídnout. V případě Skype to znamená nabídnout svůj počítač jako SuperNode pro ostatní telefonisty.